Základní škola Ostrava, Gen.Píky
Základní škola Ostrava, Gen.Píky

Moderní dějiny

PANT
Občanské sdružení
Statut partnerské školy

Moderní dějiny jsou vzdělávacím portálem pro učitele, studenty a žáky. V letošním školním roce jsme se stali jejich partnerskou školou.

Cílem partnerské spolupráce je přispět ke zkvalitněmńí výuky soudobých dějin na naší ZŠ. Prostředkem k plnění tohoto cíle je budování výukového webového portálu www.moderni-dejiny.cz a rozvíjení aktivit jako jsou semináře pro učitele, besedy s pamětníky, filmové produkce, přednášky odborníků apod. Spolupráce vede k naplnění výchovně- vzdělávacích cílů, jež vyplývají ze závazných dokumentů.
Výukové materiály obsažené na webovém portále využíváme dle možností ve výuce. Daří se nám shromažďovat a plně využívat odborné publikace s tématikou soudobých dějin. Sami vyučující vystupují v roli pamětníků a snaží se ve výuce uplatnit své zkušenosti a prožitky.


Seminář pro pedagogy
Jak vyučovat o holokaustu
Terezín 

V rámci dalšího vzdělávání učitelů se zúčastnily vyučující dějepisu a výchovy k občanství třídenního celostátního semináře pro pedagogy Jak vyučovat o holokaustu. Část semináře se uskutečnila v budově Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze. Další dva dny pak program semináře pokračoval přímo v Terezíně. Účastníci vzdělávání byli do hloubky zasvěceni do problematiky judaismu a židovského osídlení v Čechách, do problému antisemitismu a holokaustu. Rozebrány byly rovněž psychologické aspekty genocidy. V Památníku Terezín pokračovalo vzdělávání jak formou odborných přednášek, tak přímým zapojením účastníků do workshopů. Pod vedením odborníků si pedagogové prohlédli bývalé ghetto, expozice Památníku Terezín a Malou pevnost.
O holokaustu je třeba se učit nejen proto, abychom věděli, jaké nezměrné lidské utrpení se za tím pojmem skrývá, ale abychom nahlédli, co se kdysi stalo. Holokaust je třeba navždy připomínat, abychom malé činy zla, jež před několika desítkami let vedly k strašnému zločinu, rozpoznali včas i za jiných okolností a v jiné době.

Holocaust českých Židů


Na podzim roku 1941 byly i v Protektorátu Čechy a Morava dokončovány přípravy pro zahájení nové fáze ,,konečného řešení židovské otázky“. Dne 27. září 1941 se Reihard Heydrich stal zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě. Jeho nástup znamenal i vystupňování protižidovských opatření. Na jedné z prvních porad svého štábu rozhodl o deportaci „nejobtížnějších“ Židů do ghett Lodži a Minsku. Ostatní Židé měli být nejprve soustředěni v ghettu na území českých zemí. Za nejvhodnější místo pro tento účel byl označen Terezín.
V Terezíně žilo před válkou asi 3 500 civilních obyvatel a přibližně stejný počet vojáků. Za necelý rok bylo najednou ve městě umístěno 50 až 60 000 židovských vězňů.
Dnem vzniku terezínského ghetta se stal 24. listopad 1941, kdy dorazila do Sudetských kasáren v Terezíně skupina 342 mladých židovských mužů, příslušníků tzv. komanda výstavby.
Terezínské ghetto plnilo tři základní funkce. První byla transportní, protože Terezín se stal přestupní stanicí před další cestou do míst vyhlazování. Druhá byla funkce decimační, neboť podlehl každý čtvrtý vězeň deportovaný do Terezína. Třetí funkce, která v průběhu války nabývala stále více na významu, byla funkce propagandistická, sloužící k oklamání mezinárodní veřejnosti a zastření skutečného charakteru „ konečného řešení“.
Pánem nad životem a smrtí vězňů byla táborová komanda SS . Iluze vězněných, že Terezín bude místem, kde budou žít a pracovat až do konce války, vzaly rychle za své. Již 5. ledna 1942 vyšlo v denním rozkaze oznámení o transportu do Rigy. Jednalo se o první ze 63 transportů, jimiž na Východ bylo deportováno více než 87 000 lidí. Osvobození se dožilo jen asi 3 800.V únoru1942 byla Hendrichovým výnosem zrušena obec Terezín a civilní obyvatelstvo se do konce června muselo z obce vystěhovat. Do Terezína byli postupně dopravování Židé z  Rakouska, Německa Nizozemí a Dánska. Konec roku 1942 a počátek roku 1943 byl charakterizován vážnými neúspěchy Německa na bojištích. Obrat ve vývoji války se odrazil i v dalším postupu při realizaci „konečného řešení židovské otázky“. Projevilo se to dočasným přerušením transportů terezínských vězňů na Východ. Šlo pouze o dočasné opatření vynucené novou situací. Dne 6. září 1943 byly transporty na Východ znovu obnoveny. Zprávy o masových deportacích Židů a informace o jejich vyhlazování vyvolávaly stále větší pozornost světové veřejnosti. Množily se žádosti, aby mezinárodní organizace, především Mezinárodní výbor Červeného kříže, směly navštívit cílová místa deportačních transportů.Proto bylo rozhodnuto o využití Terezína k oklamání světové veřejnosti. Ghetto se zkrášlovalo, velká pozornost se věnovala vzhledu domů a zeleným plochám. Do detailů byla naplánována trasa cesty, po které se měla delegace pohybovat, nacvičeny byly činnosti, jež měli vězni v době jejího pobytu provádět. Nacvičeny byly i odpovědi na případné otázky členů delegace. Návštěva, která se uskutečnila 23. 6. 1944, podvodu SS uvěřila a označila Terezín za „konečný tábor“ odkud Židé již nejsou deportováni jinam.
Před koncem války až do osvobození přijížděly do Terezína transporty a přicházeli v pochodech smrti vězni z koncentračních táborů vyklizených před postupující frontou. Evakuační transporty byly zamořeny nakažlivými nemocemi, zejména skvrnitým tyfem. Poslední fází v dějinách terezínského ghetta se stala repatriace, kterou bylo možno zahájit po překonání tyfové epidemie.

Vybráno z informačního materiálu pro učitele
Zapsala: Mgr. Eva Bernátková