Úspěšní literáti v soutěži Mladý umělec

9. února 2013

Školní umělecký klub při Střední škole Kostka ve Vsetíně vyhlásil VI. ročník soutěže Mladý umělec 2013. Téma „Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá...“ bylo společné pro literární i výtvarná díla. Žáci popustili uzdu své fantazii a tvořili básně, úvahové texty, ale i pohádky. Soutěž byla obeslána 200 pracemi z České a Slovenské republiky a ve čtvrtek 7.2.2013 proběhla slavnostní vernisáž a vyhlášení výsledků soutěže spojené s interaktivním programem a předáním cen, které se konalo v galerii Rotunda tamní školy. Soutěžilo se ve dvou kategoriích – žáci 6. a 7. ročníku tvořili první kategorii a žáci 8. a 9. ročníků kategorii druhou. 

Ze školního kola, ve kterém naši žáci předvedli své literární práce, jsme poslali do Vsetína celkem 6 literárních příspěvků. Byly to básně Natálie Šostákové a Ondřeje Holátka ze 6.B třídy, Sandry Smětákové a Kláry Absolonové ze třídy 8.A. Dále postoupil úvahový text Michaely Zhánělové a pohádka Radka Jablonovského, oba také ze třídy 8.A.

Na slavnostní vernisáž do Vsetína byli pozváni dva z nich – Natálie Šostáková ze 6.B, která skončila na 6. místě, a Radek Jablonovský z 8.A třídy obsadil krásné 3. místo. 

Jejich soutěžní texty si můžete přečíst a podívat se na foto ze slavnostního vyhlášení.  

Pohádka o Štěstí 
Radek  Jablonovský

Žil jeden hrnčíř a ten měl dva syny, Jindřicha a Tomáše. Žena mu zemřela před několika lety a od té doby se mu nedařilo a neměl vůbec žádné štěstí. Hrnčíř si už hodně dlouho pokládal otázku, co to  štěstí jen může být a proč zrovna on žádné štěstí v životě nemá. 

Jeho život byli zkrátka dva synové a čtyři ovce, které mu dávaly mléko a vlnu.V práci se mu nedařilo a ovečky pomalu po jedné umíraly. Jednoho dne poslal své syny pro chléb na trh. Synům se nechtělo, ale měli hlad, proto otce poslechli. Na trh trvala cesta asi dvě hodiny, a tak si kluci po cestě zpívali, aby jim to rychle uteklo. Když se dostali na trh, pekař je pěkně uvítal a dal jim chléb. Kluci byli slušně vychovaní, pěkně poděkovali a pak mu zaplatili. Cestou domů potkali stařenku Švadlenku,  která chodila pořád tam a zpátky a dívala se na zem. Když kolem ní kluci prošli, poprosila je, aby jí pomohli najít jehlu, se kterou musela ušít králi šaty. Děti sice měly jít rychle domů, ale pomohly stařence. Hledaly dlouhé hodiny, ale pořád nic nemohly najít. Až nakonec mladší Tomáš jehlu našel a s úsměvem ji podal stařence. Ta mu srdečně poděkovala a vložila mu do rukou kus papíru. Potom jim řekla, že tento papír měla dát někomu, kdo to hodně potřebuje. Ale podmínkou bylo, že si text nesměli přečíst dřív, než to doručí svému otci. Prý je v tom nějaká magie a tu může prolomit jen dospělý člověk. Jindra se zeptal, od koho ten papír  dostala, ale stařenka jim pouze odpověděla, že by měli jít domů, že je určitě doma čeká otec a že o ně bude mít strach. 

A tak děti šly a znovu si po cestě zpívaly. Když dorazili hoši domů, dostali od otce vynadáno, kde se tak dlouho toulali. Děti se ale bránily, a tak rychle všechno otci vylíčily a nakonec mu daly kus papíru a otec si ho přečetl. Kluci  byli zvědaví, co je tam napsané, ale  otec  jen řekl, aby šli do pokoje. Po večeři se otce ještě ptali, ale otec jim stejně nic neprozradil. Děti nemohly usnout, protože je hodně zajímalo, co tam bylo napsané, ale nakonec  se jim přece podařilo usnout. Když ráno chlapci vstali, přišli dolů a měli nachystanou snídani a na stole ležely dva papíry. Jeden z nich byl ten od stařenky, a tak si ho rychle přečetli. Stálo tam: “Když v životě štěstí nemáš, vydej se na horu Štěstěnu, možná tam najdeš to, co hledáš.“ Potom  si přečetli papírek od otce. “Moji milí kluci, už nemůžeme žít životem, jakým jsme žili doposud. Musel jsem se na tu horu vydat. Možná jste pochopili,  proč jsem vám to neřekl předem. Chtěli byste jít se mnou a bylo by to pro vás nebezpečné. Tak  zůstaňte doma a nevycházejte z domu, vrátím se nejpozději zítra ráno“. 

Děti otce poslechly a zůstaly doma. Když se otec vydal k hoře, říkal si, co když to je jen pověra, ale byla to jediná věc, která ho mohla zachránit. A  tak stoupal nahoru. Když se dostal až na vrchol hory, neviděl nic kromě díry,  která byla uprostřed. A  tak do ní skočil a objevily se před ním dvě chodby. Na jedné bylo napsáno: Doživotní bohatství a na druhé byla nakreslená Zlatá muška.  Po dlouhém zvažování nakonec riskoval a šel do chodby, kde byla nakreslená muška. Když do ní vešel, uviděl před sebou pytel, který vypadal jako od brambor. Když už se chtěl do něj podívat, přilétla před něho zlatá muška. Ta  mu řekla, že musí odpovědět na  jednu otázku a dvě hádanky. Pokud odpoví špatně, tak ho promění na pytel brambor.

Hrnčíř hned souhlasil. Muška mu řekla první  otázku: „Kdo tě přivedl?“ Hrnčíř to věděl od dětí, a proto odpověděl: „Stařenka Švadlenka.“ Byla to správná odpověď. Následovala další, a sice hádanka: „Co je to štěstí ?“ Nastal problém,  protože to hrnčíř nevěděl. Dlouze se musel zamyslet. Věděl jen, že to bude nejspíš ten pytel, nebo ta muška, a tak typoval,  že to je ona,  ta zlatá muška. I druhá odpověď byla správná. A zazněla poslední hádanka: „Je to celé ze zlata a lidi bez toho nemohou žít, koupit se to nedá a také za to nic koupit nejde“. Hrnčíř  si nejdřív myslel, že to je zlato. Po chvilce váhání řekl: „Jsi to zase ty, že ano?“ A  muška odpověděla, že když bude věřit,  že existuje a bude si říkat heslo „muška jenom zlatá“,  vždy bude mít štěstí. A také mu prozradila, že ten pytel je naplněn celý zlatem a že si ho má vzít jako odměnu za své správné odpovědi. A tak se hrnčíř vrátil domů  s celým pytlem zlata. Od té doby měl taky ve všem pořád štěstí. Dařilo se mu v životě i v práci a jeho synové to štěstí podědili po něm.  

Život je štěstí 
Natálie Šostáková

Život z malých štěstí skládá se
a ten kdo nerad štěká a hádá se
ten vždy vyhraje
protože život přece výhra je.

Někdy bojíš se a pýchu znáš
však odvahu si nedodáš
tím, že kopat do ostatních budeš,
protože pak jen ty sám si zbudeš.

Tak neboj se a vzhlédni k slunci
a čarovnou hvězdu chyť
tvůj život obrátí se v zlatou minci
i ty můžeš ve všem štěstí mít. 

Přehled starších článků | Autor: Mgr. Jitka Magincová | Počet přečtení: 1279x


Partneři naší školy


 

Další informace

Partneři naší základní školy Gen. Píky

Přepnout na mobilní verzi

Kontakt

Základní škola Ostrava
Gen. Piky 13A
příspěvková organizace
Ostrava, 702 00

IČ:     709 339 28
DIČ : CZ 709 339 28
IZO:   102 508 119
Tel.:   596 612 102
Fax:   596 637 257
ID datové schránky: 6vqmqrp

sekretariat@zsgepiky.cz
www.zsgepiky.cz
 

Další informace