Vyhráli jsme literární soutěž Mladý umělec

23. února 2012

Začátkem ledna jsme vás na našich stránkách informovali o tom, že se žákyně 9. ročníku zapojili do literární soutěže, kterou pořádal Umělecký klub Střední školy Kostka ve Vsetíně.
Soutěžní texty musely obsahově naplňovat dané téma - A to je ta země česká, země česká domov můj...
Celkem jsme zaslali elektronickou poštou 5 literárních textů, ve kterých děvčata vyjádřila svůj osobní vztah k naší republice, konkrétně k nějakému oblíbenému místu. Hodnotící komise během ledna vyhodnotila jednotlivé práce a stanovila jejich pořadí. Celkem bylo do soutěže zasláno více než dvě stovky literárních příspěvků. Netrpělivě jsme čekali, jestli se nám nepodaří umístit v první osmičce oceněných prací. A podařilo se!
Veronika Hadvigová a Lucie Michalíková ze třídy 9.A byly pozvány na vernisáž oceněných prací, která se uskutečnila 16. února v galerii Rotunda, která se nachází v budově školy ve Vsetíně. Teprve na slavnostním vyhodnocení se dozvěděly, že Lucie Michalíková obsadila 1. místo a Veronika Hadvigová skončila na 2. místě.
Na předání cen byli přítomni zástupci médií, slavnostní vyhlášení bylo spojeno i s interaktivním programem. Oběma děvčatům moc gratulujeme!!!
Sami si můžete přečíst vítězné literární práce a podívat se na fotografie vítězů. 

Rodné město 
Veronika Hadvigová
Velmi ráda se procházím svým rodným městem – rodnou Ostravou. Při těchto procházkách mě vždy udiví, jak toto město dokáže žít svým vlastním životem.
Po ránu, když se obyvatelé třetího největšího města české republiky probouzí, probouzí se s nimi také duch této průmyslové krajiny. Silnice jsou plné troubících automobilů a ulice jsou posety uspěchanými a netrpělivými lidmi. Z výšky mi to celé tak trochu připomíná jedno velké mraveniště a v něm tisíce drobných mravenců pilně pracujících pro svou královnu.
Ostrava je především průmyslové město, které ze svých komínů neustále chrlí kouř, tak jako sedmihlavá saň, dštící oheň. Neustále poblikávající neonové reklamy lákají obyvatele k nákupům. Světelné semafory řídí dopravu a zelený panáček spolu s červeným určují lidem, kdy smí vstoupit na vozovku a kdy ne.
Také počasí je ve městě zcela odlišné než v přírodě. Když v zimě sněží a na první pohled krásné bílé sněhové vločky poletují tmavou oblohou, srdce by jen zaplesalo. Ovšem po dopadu na chodník či na vozovku se tato bílá romantika promění ve všudy přítomnou nevzhlednou černou hmotu, zdaleka nepřipomínající bílé sněhové závěje v čisté přírodě. Také déšť, který v lese plní řeky a studánky pro zvěř životadárnou tekutinou, je ve městě díky výfukovým zplodinám pouze kyselá voda odtékající do odpadních kanálů.
Na druhou stranu existují také v samotném centru města oázy klidu, krásy a vůně stromů – parky. Zde se lidé mohou pokochat alespoň kouskem zelené přírody, spatřit po stromech poskakující a mnohdy ochočené zrzavé veverky, holuby a při troše štěstí také hopsající zaječí rodinku. V parku je nespočet laviček, kde se mohu posadit a vnímat tu krásu. Také v okolí řek, které protékají centrem města, je místo pro relaxaci a odpočinek.
V tomto, pro mne krásném městě, jsem se narodila a mám ho velmi ráda. Líbí se mi kombinace velkoměsta spolu s kousky tolik potřebné přírody. 

Horní Povelice 
Lucie Michalíková
Jedním z mých domovů je chalupa, která se nachází mezi spoustou šeptajících lesů a zlatavých polí v blízkosti města Liptáň v okrese Bruntál.
Je ráno a slunce se opět vrací na oblohu a na mě čeká další den na chalupě. Ležím v posteli a přemýšlím o tom, co dneska podniknu. Napadlo mě, že půjdu do lesa. Vyjdu ven ze starobylých dveří, které vypráví o tom, co se v tomto domě kdysi odehrávalo.
Sotva vystrčím nos ze dveří a zvednu hlavu, spatřím skalku, na které se ještě sem tam objeví kapičky rosy, které připomínají rozsypané diamanty. Zastavím se a zaposlouchám se do hlasů zpívajících ptáčků, kteří zpívají jako dobře dirigovaný orchestr, neodolám šumu jezírka, do kterého se jako slzy valí malinký potůček. Když se pozorně kouknu pod hladinu, uvidím dvě rybičky, které vypadají jako dvě perly, které se stranily ve tmě a hledají cestu. Najednou ze stromu seskočí kočka a jako komtesa dojde k jezírku a vznešeně se napije.
Vyrážím na procházku do lesa. Cestou musím projít kolem růžově zpívající kapličky, která se ve svahu vyjímá jako malina mezi ostružinami. O kousek dál vzkvétají upravené chalupy, které jsou obehnány spícími keři, za kterými psi jako draci z pohádek hlídají své zámky. Konečně dojdu do lesa a mohu se kochat vysokými stromy, keři a zvířecími královstvími. Lesní cesta, která protkává krajinu, mě zavedla na zlatě se třpytící louku. Najednou přede mnou přeběhne hnědavý zajíc. Ze křoví se vynořil jelen šestnácterák, dvě laňky a malinkatý koloušek. Po setkání s jelení rodinkou si vědomím, že musím zpátky na večeři.
Cestou na chalupu jsem si všimla starého letáku na pálení čarodějnic. Pálení čarodějnic je v Povelicích zajímavé, protože se vše odehrává na kouzelně vypadající louce. Louka je od vesnice blízko, co by kamenem dohodil. Z okouzlující louky je nádherný rozhled do krajiny, na jedné straně je vidět usměvavou Českou republiku a z druhé strany mračící se Polsko, nad kterým se vznáší chmurné mraky, které se co nevidět rozpláčou. Z tohoto panoramatu na mě promlouvá skutečný duch přírody.
Při cestě zpět si všímám kolem cesty vysokých jedlí, mezi kterými se krčí malinkaté smrčky. Po zemi se líně plíží hlemýždi, kteří připomínají pomalu se sypající korále. Najednou něco zašustělo a v tu chvíli malinké akrobatky veverky hrály na honěnou na urostlých jedlích, ale to nebylo ono, byl to pes, který se za mnou asi rozběhl, protože je to můj malý kamarád. Oříšek je bíločerný, hlavu a břicho má černé jako uhlíky, záda a tlapky září jako bílý sníh s malinkatými černými tečkami, jedno oko má modré jako pomněnka a druhé hnědé jako jako ta nejtmavší kůra stromu. Odvedla jsem oříška domů a sama jsem se už musela vrátit. Celou cestu jsem se těšila na další den v této malinkaté vesničce.
Toto místo se mi velice líbí, protože vyjdu ven a mohu se kochat krásou přírody, jejími kopci, urostlými lesy a potůčky, které se táhnou jako prameny vlasů po celé České republice. Myslím si, že je asi jedno, na jakém místě jsme, důležité je, že všude tady jsme doma, v naší vlasti.



Přehled starších článků | Autor: Mgr. Magincová Jitka | Počet přečtení: 1678x


Partneři naší školy


 

Další informace

Partneři naší základní školy Gen. Píky

Přepnout na mobilní verzi

Kontakt

Základní škola Ostrava
Gen. Piky 13A
příspěvková organizace
Ostrava, 702 00

IČ:     709 339 28
DIČ : CZ 709 339 28
IZO:   102 508 119
Tel.:   596 612 102
Fax:   596 637 257
ID datové schránky: 6vqmqrp

sekretariat@zsgepiky.cz
www.zsgepiky.cz
 

Další informace