Investice, která se vrací - začátky psychologa na ZŠ Gen. Píky
20. února 2026
Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Sehnat kvalifikovaného školního psychologase zdálo jako nadlidský úkol a upřímně – ne všichni z toho byli nadšení. Dnes, s
odstupem času, si ale naši základní školu bez něj neumíme představit. Stal se tichým
hrdinou našich chodeb a nedílnou součástí týmu.
Když se o příchodu psychologa začalo poprvé mluvit, ve sborovně i na třídních
schůzkách to občas zajiskřilo. Někteří učitelé měli obavy, že jim bude někdo „koukat
pod ruce“ nebo narušovat výuku. Rodiče se zase báli nálepkování svých dětí – „můj
syn přece není ten, který by potřeboval psychologova“.
Tato bariéra se ale začala rychle hroutit v momentě, kdy přišly první krizové situace.
Podle Národního ústavu duševního zdraví narůstá počet dětí s úzkostmi a
depresemi, a právě školní psycholog je tím prvním v linii, kdo dokáže včas
zasáhnout.
Dnes už nikdo nepochybuje. Školní psycholog není jen „hasič“ požárů, ale především
architekt dobrého klimatu ve třídě. Pedagogové již nejsou na řešení problémů sami.
Náš školní psycholog se stal podporou pro učitele, bezpečným přístavem pro děti,
žáci vědí, že existují dveře, za kterými je nikdo nesoudí. Mohou tam řešit strach
z písemek, problémy s rodiči i první lásky.
Psycholog často funguje jako prostředník, který dokáže obrousit hrany v komunikaci
mezi školou a rodiči.
I když bylo náročné sehnat financování, projekt Šablony OP JAK (operační program
Jan Ámos Komenský), výsledek stojí za to. Škola už není jen budova, kde se
předávají fakta, ale místo, kde se dbá na duševní pohodu.
Dnes můžeme s klidným srdcem říct: „Máme svého psychologa a jsme za to
vděční.“ Je to investice do zdravého rozumu a klidné atmosféry, která se nám
každým dnem vrací v podobě spokojenějších dětí, učitelů i rodičů.
Mgr. Jan Veselý, ředitel školy
Přehled starších článků | Autor: Jakub Zámečník | Počet přečtení: 165x
